M+M Svatošovi

Poslyšte povídání o Rolandovi, kterého neviditelná ruka trhu vynesla z úsvitu evropských dějin až do našich časů.

Předobrazem tržního patrona rytíře Rolanda je velitel vojsk císaře Karla Velikého (asi 742–814), jehož rytířské ctnosti a odvaha byly příkladné natolik, že se jeho kult rozšířil z Francké říše do německých zemí a stal se tam symbolem hanzovních výsad a hospodářského rozvoje. Během německé kolonizace doputoval "tržní panák" i do českých zemí a tak se kolem roku 1500 objevuje v Německé Vyskytné na Vysočině. Soška rytíře Rolanda byla vystavována na náměstí, kde se pořádaly trhy a symbolizovala spravedlivý obchod, samostatnost obce a právo na další výsady.

Podle starých zápisů z německých kronik se do Stonařova dostala soška ne právě čistým způsobem a pak se o ni dlouhá léta Stonařovští přetahovali se Štokami – výsledkem byl ve dvacátých letech minulého století bezhlavý Roland napůl zazděný ve stěně štocké hospody . S vlastnictvím sošky bylo totiž spojeno právo pořádání jednoho trhu navíc, což bylo pro tehdejší (ale i dnešní) podnikatele záhodno. Téměř kramářskou historii o ctihodném rytíři Rolandovi a nectném zacházení s ním popisujeme v příspěvku Šejdorfský mlýn v Okrouhličce.

A teď následuje propojení minulosti s přítomností: v duchu Svatopluka Čecha (1846–1908) se dá říci – Pravý výlet tržního Rolanda do Stonařova (Pravý výlet pana Broučka do Měsíce) se změnil na trvalý pobyt (pravděpodobně ).

Dne 28. října 2009 totiž vystavili stonařovští všem na odiv (a možná i závist) repliku původní sochy, kterou pro ně udělal sochař Petr Šindler z Mrákotína.

Soška je vysoká 110 cm, váží kolem 250 kg a je zhotovená z trachytu, což je materiál podobný pískovci. U vědomí bývalých šarvátek je řádně připevněna ke zdi kulturního domu a dohlíží na poctivý obchod a dobrou míru v blízké hospodě. Doufejme, že nebude muset Roland při sledování obchodních kauz v médiích v hrůze troubit na kouzelný roh a nepraskne mu tepna jako bájnému jmenovci. Při slavnostním odhalení vytouženého kamenného reka byl prý přítomen i archivář pan Ladislav Vilímek z Rounku, což je místní část obce Vyskytná, a ten prohlásil, že také vyskytenští občané mají právo na svoji trhovou sochu a že už domluvil se sochařem podrobnosti...  Těším se, že možná do roka a do dne...

Abyste se dozvěděli, že my, turisté podporujeme rytířské ideály, zveřejním foto našich zástupců při cestě do Stonařova ke garantovi Evropského sdružení volného obchodu:

Městys Stonařov tím zase nechal o sobě slyšet – poprvé se o něm dozvídáme nepřímo v roce 1174, z roku 1349 je první historická zpráva. Nejstarší památkou v obci je hřbitovní románská rotunda s dochovanými freskami, kterou Mirek pro její krásu nafotil ze všech stran.

Na starých fotografiích na webu obce je zachycen podivný stav z roku 1900, kdy místo šindele byl na střeše karneru plech a věžičky; je tedy dobře, že v roce 1958 byla rotunda znovu stylově pokryta šindelem. Podíváte-li se pozorně, uvidíte na prvním obrázku vpravo ode dveří rotundy naznačený původní vchod.

Na katastru bývalého hřbitova stojí i kostel svatého Václava,

na němž nás nejvíce zaujal vchod s pamětními kameny:

V obci jsou další kamenné skvosty – v zídce před domem č. 32 je smírčí kámen, vytesaný na památku mládence, který si z něšťastné lásky probodl srdce. Pod levým ramenem kříže je dýka hrotem šikmo vzhůru, pod pravým je srdce – místo krve teď zalito asfaltem a vápnem (dům se opravuje).

Krásná jsou Boží muka z roku 1647:

A teď k události, kterou se Stonařov zapsal do dějin senzačně: 22. května 1808 dopadly do okolí meteority, prý z planetky Vesta. Úkaz trval asi osm minut, byla hustá načervenalá mlha, rozléhal se hukot a několik stovek kamenů se zarylo do země. Šedesát šest kusů bylo sebráno a jsou k vidění v muzeích v Praze, Vídni, Brně a v Jihlavě. Hned u silnice je nový pamětní kámen:

Vysočina o Stonařově ví, pro zbytek světa  zařazujeme mapku.

Kousíček severně od Stonařova je vesnice Prostředkovice. Všeobecně (ale mylně) je rozšířeno, že se tak vesnice jmenuje kvůli poloze na císařské silnici Praha – Vídeň, prý 149 kilometrů na obě strany. Pravděpodobnější je, že polovina délky zmiňované silnice je v místech, kde blízko Rančířova (asi o osm kilometrů blíže k Jihlavě) stávala na návrší u silnice socha svatého Josefa z roku 1748, tedy z doby krátce před dokončením úseku Jihlava – Znojmo (1750). O silnici ještě nebylo ve 14. století ani řeči, když v Prostřední Vsi mezi Dolní Vsí (dnes Suchá) a zaniklou Horní Vsí si postavil dobře situovaný zeman sídlo, k němuž přiléhal špejchar, který se dodnes zachoval.

Kvůli mnoha poškozením a přestavbám prý vůbec není jisté, zda tento objekt má či nemá historickou hodnotu, ale podívání je to pěkné, ne?

Tak příští rok ve Vyskytné u Rolanda, platí?